• Uživatel

    Anketa

    Co říkáte na změny webu?
    Počet hlasů: 34

    Archiv anket

    FaceBook


"Modlitba očistí duši, bolest očistí tělo."
Kategorie: Povídky

Res Publica

Tuto povídku jsem napsal těsně po skončení letošních parlamentních voleb.
Některé detaily jednotlivých politických subjektů nemusí sedět, ale snad to nevadí. Povídka byla publikovaná na jednom foru, ale byla téměř ihned smazaná. Prý porušení pravidla o propagaci politického názoru.
Přiznávám inspiraci filmem/komiksem „V jako vendeta“


Vždy tak živoucí, hlasitá sněmovna nyní tonula v naprostém tichu. Všichni přítomní se zde původně sešli, aby vyčkali na konečné výsledky voleb. Průzkumy ukazovaly, že nejvíce mandátů si odnese buď ČSSD, nebo ODS. Poslední informace byly napínavě vyrovnané. ODS vedla jen o pár desetin procenta hlasů. Místo konečných výsledků však přišlo něco jiného. Do sněmovny vtrhli přibližně dva tucty lidí a ukončily tak vzrušené debaty, šeptem domlouvané předběžné koalice, dokonce i hlasitý, falešný zpěv několika již notně přiopilých poslanců, kteří začali slavit už předem.

Co působilo divně, byl fakt, že všichni narušitelé byli navlečeni do imitací středověkých brnění. Divné bylo i to, že všichni obrněnci třímali v rukou, v ostrém kontrastu k středověké zbroji, moderní palné zbraně. Kromě velitele, vlastnícího útočnou pušku m4a1, známou také jako karabina, či pod mnohem známějším názvem M16, měli ostatní poloautomatické samopaly mp5. Tyto samopaly si oblíbily speciální jednotky většiny zemí, včetně takových, jako američtí příslušníci SWAT, nebo britští SAS. To, že maník s M16 byl velitel, nepoznali jen podle odlišné zbraně, ale také díky tomu, že jako jediný promlouval k přítomným. Hlas měl zkreslený nějakým zařízením tak, že ho nebylo možné jakkoliv identifikovat. Klidně to také mohla být žena.

Zatímco ostatní „rytíři“ uzavírali prostor, vykázal velitel všechny přítomné reportéry ven. Jediný, komu byl poklidný odchod odepřen, byl investigativní žurnalista, působící nyní v bulvárním plátku, hojně skupovaném znuděnou a usouženou nižší třídou.. Když novinářská lože utichla, postavil se velitel na stupínek za mikrofon, běžně určeným pro právě hovořícího senátora, či poslance a pohledem skrytým za hledím přilby sledoval přítomné politiky.

Nastalé ticho prolomil Kalousek, jehož podání klasického hitu „Dej mi víc své lásky“ od bigbítové skupiny Olympic bylo tak nestydatě přerušeno.

„Co po nás chcete?,“ vykřikl a v jeho očích bylo možné kromě opileckého lesku číst i strach a údiv nad vlastní odvahou.

Velitel si přehodil pás od pušky přes rameno, upravil polohu mikrofonu a odpověděl: „Přišel jsem, abych zde osobně předal svůj hlas do těchto voleb. Přišel jsem, protože nejsem spokojen s vedením tohoto státu. Přišel jsem, protože vedení státu bylo nakaženo hnilobou. Přišel jsem nastolit pořádek!“ Zatímco v průběhu proslovu zvyšoval hlas, poslední větu těméř vykřikl.

„Je to blázen, dočista se pomátl,“ odvážil se Paroubek. Jeho dvojitá brada se nakontrolovatelně třásla.

„Pro Kristapána mlčte!,“ okřikla ho bývalá ministryně školství Petra Buzková. „Chcete aby nás všechny zabil?!“

Ozbrojenec na stupínku se chladně zasmál, což po zkreslení hlasu působilo až strašidelným dojmem.

„Tak blázen, povídáš? To rád věřím, že si o mě myslíš, jaký jsem blázen. Vy si vůbec všichni o nás, běžných občanech této kdysi krásné a vzkvétající země, myslíte, že jsme blázni. Jinak si vaše nestydaté počnání nelze vysvětlit. Nejenom, že předvolební sliby pro vás už nic neznamenají, ale vy se už ani tunelování českého státu nesnažíte nijak skrývat! Svojí politikou exportu jste zničili českou ekonomiku a vrátili nás tak někam do období první světové války. Urážlivá, egoisticky arogantní předvolební kampaň nemá obdoby. Tohle už nemá nic společného se službou státu, se službou lidu. Vám jde jen o to, jak si co nejvíce naplnit kapsy penězi. Je hrozné se dívat, jak vedete Českou republiku do záhuby. A já se už dál dívat nehodlám! My, Blaničtí rytíři, dnes skoncujem s vykořisťováním lidu.“

S těmito slovy sáhl k váčku, houpajícímu se mu u pasu a vytáhl maličký přístroj opatřený anténkou, na jehž vršku byl malá, červeně svítící dioda a jediné tlačítko. Levou rukou udělal znamení směrem k novinářské loži a jeden z rytířů se chopil posledního reprortéra a vyvedl ho pryč z budovy. Velitel na stupínku zatím pokračoval.

„Toto je vysílač, který mi umožní dálkově odpálit výbušniny. Zatímco vy jste zde čekali na výsledky, já a mí Blaničtí jsme podminovali celou tuto budovu. Ve své honbě za pomíjivým bohatstvím jste zapoměli na pravý účel vašeho poslání. Také jste zapoměli na základní principy demokracie.“

Zatímco hovořil, zvedl ruku s vysílačem vysoko nad hlavu.

„Nejste svrchovaní vládci republiky, jste volení zástupci lidu. Jinými slovy jste našimi zaměstnanci. Již nadále nejsme spokojeni s efektivitou vaší práce. LID VÁS TÍMTO PROPOUŠTÍ!!“

Ruka, svírající vysílač, odklopila prsty v železné rukavici krytku, chránící tlačítko a stiskla jej.



Povídku ve formátu .doc můžete stahovat zde.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


icon , - odpovědět

Já taky 5 Třeba někoho inspiruju 9

icon , - odpovědět

to kdyby se ve skutečnosti stalo
to bych měl radost 5


NRACERS2_CT
Sportovní výživa a posilovací stroje Ronnie.cz