[Film] Hon na Čarodějnice

Lze vůbec vymyslet něco nového na tak profláklé téma?

Píše se čtrnácté století a ve jménu boha jsou páchána ta největší myslitelná zvěrstva. Křížová tažení jsou v plném proudu. Těch se účastní také Behman a Felson, dva nejlepší přátelé. Oba se upsali církvi ve vidině snadného odpuštění hříchů. V boji jsou velmi dobří, takže se brzy stávají známými a jejich skutky jsou častým námětem hrdinských historek. V bitvě o Smyrnu si Behman uvědomí, že vraždění ve jménu boha nebude to pravé ořechové. Spolu s Felsonem tedy dezertují, což si církev samozřejmě nesmí nechat líbit. Poté, co konečně dorazí do Francie, zjistí, že propukla morová epidemie.

Jejich sláva jim je ale ke škodě a oni jsou poznáni a následně zajati. Dostanou však příležitost k vykoupení. Lid považuje za mor odpovědnou mladou dívku, kterou nalezli bloumající městem, přičemž si mumlala „podivná slova“. Krátce po jejim příchodu propukla epidemie a ona dívka se tak stává snadným terčem zloby církve i prostého lidu. Jedinou šancí, jak zamezit moru, je dopravit čarodějnici do opatství Severak, kde jí mniši podrobí soudu. Tímto úkolem jsou pověřeni právě Behman s Felsonem. I když zprvu odmítnou, tak ve vidině smrti za dezerci nakonec zdánlivě snadný úkol přijmou. Tolik k příběhu.

Každý, kdo zná Cage, ví, že je to doslova chameleon. Známe ho jak z výborných filmů, tak i z naprostých propadáků. Zatímco na jedné straně září v Con Air, Kick-Ass a třeba i v Obchodníku se Smrtí, tak na straně druhé dokáže naprosto pohořet. Zmíním Lovce Pokladů, Prorctví a Ghost Rider. Bohužel jeho herecký výkon se nedá nijak předvídat a proto je každý film, kde má hlavní roli, vabank. V Honu na Čarodějnice se Cage dostává někam na pomezí slušného výkonu a propadáku. I když má mít hlavní roli, tak jeho výkon naprosto zastiňuje vynikající Ron Perlman. (Felson) Perlman zde hraje jednu ze svých několika málo kladných rolí a viditelně si to užívá.

Největším tahákem podobných filmů má být hutná atmosféra tajemna. Tu si Hon zdatně udržuje první hodinku, kdy celé osazenstvo putuje do Severaku. Bohužel závěrečná část filmu už tak atmosferická není. Zjistí se totiž, že čarodějnice vlastně není čarodějnice, ale obyčejná holka, kterou posedl sám ďábel. Ouha! Tento fakt naprosto zničí celý požitek z filmu a to i přesto, že závěrečný boj má ten správný punc epičnosti. Proč, proboha, musí filmaři rvát nadpřirozeno v největší podobě tam, kde by bohatě stačilo sypat ho po malých špetkách? Kvůli stejné chybě pohořel například i druhý díl horroru Rec.

Film si lehce pohrává s odvěkým bojem mezi církevními skutky a tím, co opravdu spadá pod uctívání boha. Tento problém je v podobném fimu nasnadě, proto nechápu, proč dostal tak malý prostor. V otázce čarodějnictví a církev je mnohem lepší sáhnout například po starém dobrém českém Kladivu na Čarodějnice.

Rád bych vyzdvihl ještě reálie. Středověké prostředí se rěžiseru Dominicu Senovi (60 sekund, Swordfish: Operace Hacker) opravdu povedlo nastínit dokonale. Jen křížová tažení v jeho podání až příliš připomínají btvu o Helmův žleb z Pána Prstenů.

Pokud bych měl zmínit film z poslední doby, který je na podobné téma jako Hon, tak to bude určitě Černá Smrt, kde exceluje Sean „Boromir“ Bean. V Černé Smrti si užijete všechno to, co Honu na Čarodějnice chybí – totiž poctivou atmosféru tajemna od první minuty až po závěrečné titulky, excelující neznámé herce a originální pointu.

Přes všechny nedostatky ale Hon není zas tak zlý film. Pokud se dokážete oprostit od hnidopišského hledání chyb a budete se soustředit pouze na zábavu – O čem jiném vlastně filmy jsou, když ne o zábavném překonání volného času. - tak před sebou máte zajímavý snímek, u kterého nepocítíte nutkání ho vypnout a věnovat se něčemu smysluplnějšímu, jako například rytí záhonků.

Autor: