-
Uživatel
Anketa
FaceBook
"Modlitba očistí duši, bolest očistí tělo."
8. Kapitola - Cesta
Naše skupinka v boji přišla o jednoho člena, ale tím nic nekončí. Nyní se musejí pokusit dostihnout onu kolonu, která míří do Willgrimu, aby získali výbušný prach.
Rodelm se druhého dne ráno probudil za úsvitu. Chvíli přemýšlel, co je zdrojem toho tíživého pocitu, který ho dusil. Téměř ihned se mu připomněly vzpomínky na události včerejšího večera. Povzdechl si. Zdálo se, že smrt se stává nedílnou součástí jeho bytí. I když ho úděl, který Kelck naložil na jeho bedra, tížil, věděl, že s tím nic neudělá. Postavil se a přejel pohledem nejbližší okolí. Všude kolem byla široká hradba keřů. Právě proto si toto místo, vzdálené jen několik set kroků od místa včerejšího masakru, vybrali jako vhodné k přespání.Když zjistil, že elfové stále spí, rozhodl se ještě jednou vydat na místo Streakova skonu. Nemotorně se propletl přes trnité keře a snažil se v paměti určit správný směr. Poté vykročil. Během několika minut dorazil na místo. Zjistil, že Asher měl pravdu, když tvrdil, že lesní zvěř se o tu spoušť postará. Prostranství bylo dokonale vyčištěné od mrtvol. Mrchožrouti odvedli dokonalou práci. Překvapeně si uvědomil, že nikde nevidí ani kousky oblečení, ani zbraně, nebo brnění. Další šok zažil, když si uvědomil, že ten vzrostlý strom kousek opodál, je ten samý, který vyrostl na Streakově hrobu. Užasle sledoval pravidelné křivky kmene, táhnoucí se do výše přes deset yardů. Listy byly převážně zlaté, ale mísily se s krvavě rudými a smaragdově zelenými. Rodelmův respekt k magii lesa ještě vzrostl. Tohle působilo snad ještě mocněji, než včerejší ukázka brutální síly.
Periferním viděním zahlédl odlesk vycházejícího slunce na něčem kovovém. Když se k tomu přiblížil a shýbl se, aby si to lépe prohlédl, zjistil, že je to jedna z přilbic, které měli na hlavách Methové. Zvedl ji s úmyslem pohodit ji někde mimo les. Zatímco si přilbici zevrubně prohlížel, napadlo ho, že mu nejspíše do krve přechází elfí způsob uvažování. Dumal, zda je to tak správně, či nikoliv, když ho vyrušil Ashařin hlas.
„Bude nám chybět, ale je čas vyrazit,“ prohlásila. „Nejlépe jeho památku uctíme, když budeme pokračovat v úkolu a splníme jej.“
Rodelm pouze přikývl. Sám totiž smýšlel stejně.
„Pojďme,“ řekla elfka s pohledem upřeným na pohřební strom.
Na místě jejich tábořiště už čekal Asher s připravenou skromnou snídaní. Rodelm odložil helmici a vděčně se pustil do jídla. Asher sledoval jeho počínání s potutelným úsměvem. Seveřan jen tázavě nakrčil obočí a dál se cpal.
„Co s tím budeš dělat?“ zeptal se Asher nakonec a kývl hlavou směrem k přilbě.
„Později jí vyhodím,“ huhňal Rodelm s plnou pusou. „Nepatří sem,“ dodal, když se mu povedlo polknout.
Asher neodpověděl, ale jeho pohled vyjadřoval souhlas a snad i překvapené uznání. I on se teď chopil jídla. Když dojedli, mlčky sbalili své věci, překonali keře a vydali se ven z lesa. Vyšli z něj jen kousek od místa, kde z něj vyšli prve. Rodelmovi se opět naskytl pohled na široké, jemně zvlněné pláně kam až oko dohlédlo. O notný kus dále zpozoroval silnici, která v uctivé vzdálenosti kopírovala okraj lesa.
„Půjdem po ní?“ zajímalo Rodelma.
„Ano. Kdyby se ale vyskytly problémy, jsme žoldáci bez práce.“
„To nemůže obstát,“ mínil Rodelm při pohledu na štíhlé, atletické postavy elfů a na jejich zašpičatělé uši.
Ashara se usmála, sňala ze zad její věrný vak a vytáhla z něj hnědou kutnu z hrubé látky. Kutna byla opatřena kápí, která se dala v případě potřeby stáhnout hluboko do čela. Asher následoval sestřina příkladu a také si oblékl stejnou kutnu.
„To stačí,“ usoudil Asher nakonec. „Při důkladnější prohlídce by nám stejně nic nepomohlo. Díky tomu vojákovi, co utekl, už nejspíš nejbližší posádky mají naše podobizny, takže bychom stejně museli buď bojovat, nebo se nechat zajmout.“
„V tom máš asi pravdu, ale nebylo by bezpečnější jít mimo cestu a neriskovat tak odhalení?“
„To určitě bylo, ale my spěcháme. Musíme dohnat tu zásobovací kolonu.“
Rodelm se zarděl. Kolonu minuli kvůli němu, protože snědl jedovaté bobule. Dokonce ho napadlo, že je tím pádem Streakova smrt tak trochu i jeho vina. Rychle ty myšlenky ale zaplašil. Nezdálo se totiž, že by elfové uvažovali podobně. Nebo to alespoň nedávali najevo.
„Takže náš cíl?“ řekl nakonec.
„Půjdeme po silnici do Morhu. To město je blíž k Willgrimu, takže ta kolona musela jet tam. Ale je v něm početná posádka, takže musíme být navýsost opatrní,“ vysvětlil elf Rodelmovi. „A navíc tam máme známého, co nám dluží laskavost. Přišel čas si ji vybrat.“
Rodelm se raději neptal koho tím myslí a za co elfům dluží onu laskavost. Místo toho se soustředil na udržování rychlého tempa, které elfové nasadili. Ačkoliv se silnice na první pohled zdála být jen hodinku cesty od okraje lesa, nakonec k ní dorazili až v poledne. Rodelm už dávno odhodil přilbici do vysoké trávy, která pokrývala značnou plochu okolních plání. Na silnici byly patrné známky častého používání. Byla udupaná a uprostřed se táhly dvě brázdy vyryté projíždějícími vozy.
Štěstí jim přálo a až do večera nepotkali na cestě nikoho, kdo by mířil jejich, nebo opačným směrem. Začal však padat soumrak a skupinka stále hledala vhodné místo k odpočinku. Všude kolem byly jen rozléhlé pláně, které neskýtaly žádný úkryt. Uložením se k odpočinku by riskovali objevení, ale po celodenní chůzi rychlým tempem byl Rodelm unavený a jak se zdálo, elfové taktéž. Nakonec sešli ze silnice a poskládali se za nízkým keříčkem. Ten netvořil nijak dokonalý úkryt, ale bylo to lepší, než nic. Pro jistotu si stanovili hlídky, aby tím zamezili nechtěnému překvapení. Rodelm dostal poslední hlídku, proto si šel lehnout téměř okamžitě, co si připravili skromné prostory na spaní. Před očima mu ale stále visel Streakův obraz, jak padá na kolena s mečem zabořeným v zádech. Streak postupně uvolnil místo Vönheimu, který byl záhy nahrazen černými myšlenkami na věci budoucí. Dlouho se převaloval, a když konečně usnul, záhy ho Asher vzbudil na hlídku.
Mžourání do jednotvárné noční krajiny půobilo jako uspávací odvar. Rodelm se snažil neusnout, ale oči se mu únavou samy zavíraly. Nakonec se rozhodl projít. Zbytek noci strávil procházkou, pozorováním okolí a přemýšlením, ale jak už to bývá, nevymyslel nic zásadního, co by mu pomohlo se samostatně rozhodnout, jaké kroky by měl dál podniknout. Zůstat s elfy byla zatím jediná rozumná možnost. Když oblohu na východě prozářily první sluneční paprsky, vydal se zpět k tábořišti, aby probudil dvojčata. Elfové už ale byli vzhůru.
„Tak vyrazíme dál, ne?“ řekl mu Asher místo pozdravu.
„Samozřejmě,“ přitakal Rodelm. „Jak že se vlastně jmenuje to město, kam máme namířeno? Asi jsi mi to říkal, ale zapomněl jsem ho.“
„Morhus se jmenuje. Je to jedno z největších měst tady na severu. Důležitá spojka mezi Willgrimem a zbytkem říše. Samotné město má docela velkou stálou posádku. Je to logické. Kdyby se totiž něco kdekoliv v severní provincii přihodilo, tak z Morhu by tam vojsko bylo nejdřív. Vyjde je to levněji, než zachovávat podobné posádky v každém větším městě. To ale znamená, že musíme být mnohem opatrnější, než obvykle. Doufejme, že se nám podaří dostat se za hradby bez nějakých problémů, jinak by to mohl být konec naší cesty.“
„Moc se strachuješ, bratříčku,“ odvětila Ashara se smíchem. „Náš přítel uvnitř nám pomůže. Nic jiného mu ostatně nezbývá.“
„Jak ten váš přítel ví, že přijdeme?“ zajímalo Rodelma.
„To je tajemství,“ mrkla na něj Ashara a vyměnila si s bratrem potutelný úsměv.
„Vy elfové a ty vaše věčné tajnosti,“ obrátil seveřan oči v sloup.
Cesta jim v hovoru ubíhala příjemně rychle a Rodelm si tak ani nevšiml, že pusté pláně zakrátko nahradila obdělávaná políčka obilí a zeleniny, na kterých už čile pracovali otroci, hlídaní bdělými dozorci. Otroci představovali pestrou směsici národů, ale nebyl mezi nimi žádný seveřan. Rodelma ten fakt zahřál u srdce, neboť to znamenalo, že žádný z jeho krajanů se nejspíše nenechal zajmout a raději padl v marném, ale čestném boji. Mezi otroky bylo i několik štíhlých postaviček, které nemohli být nikým jiným, než Methy.
„To jsou farmáři?“ zajímalo Rodelma.
„Spíš odsouzenci,“ mínil Asher. Jeho domněnku potvrdil jeden z dozorců, který právě bičem švihl přes záda jednoho z lopotících se Methů.
Jak skupinka pokračovala dál, objevil se i provoz na silnici. Nejprve řídký, ale zakrátko houstnul, až se Rodelm s elfy museli vyhýbat ostatním. Míjely je plně naložené vozy se zbožím mířící do Morhu, prázdné vozy mířící na druhou stranu, navzájem svázané řady otroků a jednou kolem nich dokonce proklusal menší oddíl Methských vojáků, kteří pravděpodobně prováděli nějaké cvičení. Celkový dojem byl téměř idylický a Rodelm si musel připomínat zvěrstva, které Methové napáchali na jeho i ostatních národech.
Chvíli před polednem konečně Rodelm na obzoru zahlédl hradby Morhu. Bezděky se zastavil, aby se mohl pořádně porozhlédnout. Asher ho za toto zdržení odměnil přátelským štulcem do boku.
„Neloudej se,“ řekl. „Když si pospíšíme, čeká nás teplá večeře a měkká postel. V opačném případě strávíme noc před hradbami.“
Hradby Morhu se přibližovaly pomalu, ale jistě. Silnici stále lemovala políčka, ale čím blíže byla skupinka městu, tím více byla jednota obdělávané půdy přerušována zástavbou. Tu minuli mlýn, jehož obrovské kolo se líně otáčelo v proudu malé, ale dravé strouhy, tu zájezdní hostinec, nad jehož dveřmi visel oprýskaný vývěsní štít. Dál od pěstovaných potravin otravovaly ovzduší koželužny a barvírny. To všechno dávalo Rodelmovi úžasný obrázek. Vönheim si vždycky vystačil s tím, co rostlo volně v přírodě, nebo s tím, co si ulovili. Uvědomil si, že v Morhu musí žít hodně lidí, když je potřeba pěstovat potraviny tak daleko od samotných hradeb.
Díky tomu, že se bylo stále na co dívat, Rodelmovi cesta ubíhala velice rychle. Než se nadál, Morhus se tyčil jen pár stovek kroků od nich. Vstup do města z této strany zajišťovala široká brána, z obou stran lemovaná věžičkami. V nich stáli na stráži lučištníci, kteří líně pozorovali stráže pod sebou, jak kontrolují lidi, které vpouštějí do města. Brána byla dostatečně široká, aby dokázala vpustit dva široké vozy vedle sebe. Přesto se před ní tvořila fronta. Zdálo se, že stráže berou prohlídku vážně. Rodelmovi poklesla ramena. Jejich šance dostat se dovnitř byla mizivá, ale elfové si z toho zjevně nic nedělali.
Zatímco stáli ve frontě, která se dopředu pohybovala jen velice pomalu, měl Rodelm dostatek času rozhlížet se po okolí. Hradby byly přibližně dvacet stop vysoké a byly z obrovských kamenných kvádrů poskládaných tak, že bylo zapotřebí jen velice málo spojovacího materiálu. V pravidelných rozestupech byly rozmístěny podobné věže, jako byly u brány. Ale tyto byly větší a masivnější. Pokud mohl Rodelm soudit, Morhus by nebylo snadné dobít ani s početnou armádou. Už začínal chápat, jak si Methové mohli podmanit takový kus kontinentu, aniž by byli nuceni postavit se vážnějšímu odporu.
Z jeho pochmurných myšlenek ho vytrhl ten nejmohutnější Meth, kterého kdy viděl. Byl plešatý, opálený dohněda a oblečený jen v krátkých, kožených kalhotách. Za kalhotama měl zastrčený bič, jehož konce byly pobité kovovými cvočky. Obr mířil rovnou k nim. Rodelm cítil nutkání tasit svůj meč, ale vzhledem k tomu, že elfové nevypadali vzrušeně, od tohoto nápadu upustil.
„Nerad kácím velké stromy,“ řekl obr, když k nim došel.
Asher se usmál a odpověděl: „Les sám poskytne tolik dřeva, kolik člověk potřebuje.“
„Darované dříví hoří jasnějším plamenem.“
„A také lépe hřeje.“
Rodelm chvíli koukal na elfa, zda se nezbláznil, ale rychle pochopil. Právě našli svou spojku, nebo spíše jejich spojka našla je.
Předchozí kapitola. <--> Další kapitola.
Kapitolu ve formátu .doc můžete stahovat zde.
Autor:  AutorVydáno: 21.9.2010 16:06 Přečteno: 725x Hodnocení: 2 (hodnoceno 6x) Vaše hodnocení: |
Formát pro tiskNRACERS2_CT
-
Chat
Podporujeme
Statistiky
Komentáře
a čo pokračovanie :( dúfam že sa autor nenechal znechutiť a píše ďalej ?
pozn. pre rypákov
konštruktívna kritika dokáže zvýšiť kvalitu diela, ľudia čo riešia somariny v akejkoľvek práci obvykle končia pod položkou nezamestnaný
Na amatérských webech neexistuje nic jako konstruktivní kritika a nic jako rýpání - všichni se tu plácáme v kyberprostoru a vzájemně si dopomáháme k tomu se z něj dostat na papír na pulty obchodů.
"Rýpání" a přípomínky slouží k tomu, abychom si všimli chyb nebo nesrovnalostí a je na každém autorovi, jestli je přijme či nikoli. Na svůj názor má každý autor svaté právo a záleží jen na něm, jak kritiku/rýpání pojme.
A hlavně, když už doprdele někdo dává věci na net, tak si asi přeje co nejobsáhlejší kritiku a rýpání, proto to sem dává, ty chytráku.
Přece tu na sebe nebudeme štěkat... :)
Jsem vděčný za jakoukoliv připomínku, názor, poslání někam.. :D
Kapitola příjemně utekla. Nestalo se tu nic zásadního, ale to nijak nevadí, nemusí být na každé stránce hromady dějových zvratů…
Já osobně nemám problém s roztahanými ságami, i když čeho je moc, toho je příliš… Spojka zatím vypadá dost dobře, i když působí dojmem, že má jen nahradit Streaka. Zajímalo by mě, jak k tomu Methovi přišli 
Teď už se jen budu přidávat k těm, kteří tě budou otravovat s tím, kdy konečně přidáš další kapitolu 
Občas se ti tady stalo, že si opakoval podobná/stejná slova brzo po sobě. Jinak v pohodě. A nevím s tou kutnou… Když se řekne kutna, představím si tu mniškou a ta se navlíká přes hlavu a to mi sem do toho příběhu nějak nesedlo. Ale to je zkrátka věc osobního názoru
Mě se zdá že děj pokulhává furt někam jdou pak se poperou a pak jdou dál.
Kdy už se něco opravdu začne dít?
Já teď nevim co od toho čekáš, případně co si představuješ. ;) Neplánuju končit desátou kapitolou, takže ten děj musí být zákonitě roztahaný. :)
Ale věta "Někam jdou, tam se pomlátěj" v podstatě vystihuje fantasy.
to jo ale jdou cestou kde se nic neděje a párkrát potkej methy.
Kdy plánuješ nějaký nečekaný zvratat?
Myslím, že jsem tak nějak odhadnul, co by podle tvých kriterií mohlo spadat pod "nečekaný zvrat".
V nejbližších kapitolách teď nic takého neplánuju, ale zvraty budou. :)
Ten pocit máš zbytečně, věř mi. :)
Tou chybějící veličinou myslíš čárku za neptal? :D
Znáš to, já a základní škola..
Není to náhodou věta vedlejší ?
Je to možný. :D
Pravidla jsou pro blbce, důležitý je feeling a já ti říkám, že mi tam ta čárka chybí :D
Amen. :D
Nechci být rýpavý, ale v téhle větě něco chybí :-)
"Rodelm se raději neptal koho tím myslí a za co elfům dluží onu laskavost."
Jinak mám obavy z té jejich spojky. Mám neodbytný pocit, že jsi zabil jednu postavu, aby jsi tam hned nato zařadil úplně stejnou, ale snad mě v další kapitole vyvedeš z omylu. No, že seš to ty... za 1 :D